2. gildovní sraz (news)
Málem se zadusíš vzduchem plným kouře poté, co vstoupíš do taverny. Vlastník, bývalý gladiátor, na tebe kývne, když sestupuješ po schodech do místnosti. Zrovna tu není příliš lidí - skvělá příležitost pro doušek chladného vína a prohození pár slov s přáteli.
Sedíce u pultu na rozvrzané dřevěné stoličce, popíjíš žitné pivo a listuješ návštěvní knihou,až narazíš na podivnou dvojstránku psanou úhledným rukopisem. Hostinský si toho všimne a sám od sebe začne vyprávět.
To bylo myslím XI.IX. léta páně MMX.
Obloha tenkrát připomínala potrhané ovčí rouno, když se opět po delší době setkali ti nejvěrnější z nejvěrnějších klanu eCore.Ovšem tentokráte bylo shledání vřelejší, neboť dorazil i všemi uctívaný mistr 1nF3Rnus se svojí dlouhodobou družkou Zuzet. Proběhlo tradiční uvítání, kde poklona střídala poklonu, pevné stisky pravic testovaly sílu a došlo i na polibky s něžným pohlavím (ve vší počestnosti samozřejmě ).
Poté co si složili spolubojovnící dostatek komplimentů, vydala se skupinka do nedalekého hostince vzdáleného jen pár kroků od městského zvěřince, z něhož se každou noc ozývalo hladové vytí vlků, kteří byli během posledního úplňku pochytáni v okolních lesích na popud místní chudiny, která si již delší dobu stěžovala na množící se případy pokousání od těchto krvelačných šelem.
Přítmí v místnosti hostince bylo příjemné pro oči a zamluvený stůl již byl připraven. Mile vypadající otrokyně v bílé tunice všechny rozesadila na místa a rozdala listy pergamu, na nichž byla nabídka toho dne. 1nF3Rnus si poručil dary místního lesa, což obnášelo jakési vodnaté hrudky zabalené v těstíčku a spolu s hromádkou opečených brambor a hrstkou bylinek to byla vcelku vydatná krmě. Před Zuzet bylo položena plná mísa sýrových pochoutek z nedalekého ovčína. Mat a guru dostali tajemství jednookého kuchaře, krmi záhadného vzezření a obsahu, ale při pohledu na boule tvořící se jim za ušima, mastnotu kapající jim z koutků úst a blažené úsměvy spojené s povolením opasků bylo jasné, že jim chutná. Jen chudák tekumta se zuzuanou se museli obrnit obří trpělivostí, neboť s pokrmy určenými pro ně nastal vzadu v kuchyni menší zmatek. Zatímto velká část osazenstva stolu si nacpávala bříška, halasila na celou místnost, nalévala se podávanými nápoji a poslouchala navzájem nové historky a rady svých spolubojovníků, tekumtovi se začínala na čele tvořit vráska, která neznamenala nic dobrého. Dokonce jej museli jednu chvíli držet na místě, jinak by se s trojzubcem v ruce, který mu 1nF nechtěně sám nabídl, rozeběhl do kuchyně s hladovým výkřikem "ten kuchař si ze mne dělá prdel, já ho zabiju". Nakonec se však přece jen dočkal a před ním a zuzu otrokyně položila dlouho očekávaný tác s hromadou bramborových kapes, plněných dušeným psem. Konečně. Když se pak všichni dosyta najedli a napili, bylo na čase se zvednout a pokračovat do nedaleké oázy AJKA. Asi se ptáte, cože to bylo tenkrát za problém v kuchyni. Z doslechu od jednoho pomocného otroka v kuchyni vím, že ten malinký zádrhel se stravou zapříčinilo pár žebráků, kteří v nestřeženém okamžiku ukradli poslední pytel bramborových hlíz a odvlekli psa, extra krmeného pro zvláštní hosty, takže bylo třeba vyslat pár otroků s vozem do nedalekého tržiště pro novou várku hlíz a další párek otroků se rozeběhl do nejchudší čtvrti, kde se podařilo lapit do pytle psa jednoho beznohého žebráka (jeho výkřiky vzteku, lomení rukama a pláč, mu nebyly nic platné), jenž si díky jeho panáčkování každodenně obstarával obživu).
Vzhledem k nemalému zdržení v hostinci a menší zdravotní procházce po okolí, kolem místního hřbitova, se skupinka dostala do oázy až skoro za soumraku. A jako obyčejně se stoly prohýbaly pod tíhou džbánků naplněných vínem, i něco na zakousnutí se našlo. Když už byla zábava v plném proudu a valná většina zúčastněných už měla notně popito, napochodovali ke stolu 2 otroci a položili doprostřed obrovskou mísu, plnou naporcovaného pečeného selete, která však nevydržela plná dlouho. Večer probíhal celkem klidně, hlaholilo se, smálo, pilo, někteří dokonce pokuřovali tabák, dovezený ze vzdálené země za mořem. Příjemnou atmosféru doplňoval veselý hlahol a hudba ze zadního traktu budovy, kde místní majitel zrovna oslavoval se svými nejbližšími křtiny své měsíční dcerky. No co vám mám povídat, prostě to bylo setkání, jaké se jen tak nevidí. Gladiátoři svou účastí dokázali svou věrnost klanu, a že jediné co by je mohlo rozdělit, by byla jejich vlastní smrt v aréně.
Ale všechno má jednou svůj konec. V pozdních hodinách se 1nF3Rnus a Zuzet rozloučili se zbytkem společenstva a vydali se vzhůru na nedalekou horu, kde byla pro ně již připravena chatrč z nepálených cihel, zastřešená rákosovou pokrývkou. Z okna měli nádherný výhled na celé okolí a dokonce byl vidět i dohasínající oheň v oáze, kde se dnes tak dobře bavili. Uplynula asi ještě hodina, než celý kraj pohltila tma a bylo slyšet jen spokojené chrápání.
Ptáte se jak to všechno vím ? Pojďte blíž, ať vám to mohu pošeptat. "Já jsem totiž jedním z té skupinky". Vím, vím, už nevypadám tak jako dřív, když se na mne kouknete. Přibral jsem, narostl mi pupek a jediné svaly, které bych mohl ukázat, jsou v pažích, od toho jak každý den sám tahám sudy do sklepa a zpátky. To víte, přece jenom nemohu tělo úplně nechat zakrnět.
Škoda jen, že tenkrát nepřijelo víc členů. Ovíněná Zuzet dokonce řekla, že příště si pro pár členů dojde osobně.
Komentáře
Přehled komentářů
Ado,pro tebe si Zuzet dojde treba i do pekla :D
Krása
(Ado, 19. 9. 2010 14:18)Super Infe to náš malý prozaik :DDD ale najviac ma zaujala tá posledná veta,dúfam zuzu že prvý pre koho dojdeš budem ja :D
Sraz II.
(Mat, 19. 9. 2010 9:27)Taky se přidávám ke gratulaci Infovi a jeho dovedné stylizaci popisu srazu.
pánečku
(Marci, 19. 9. 2010 6:21)
Infe nadherně napsano.. jj to se povedlo.
a přesně tak to bylo..
:D
(Inf, 19. 9. 2010 18:32)